Nejsou místa už kolem nás pílí,
má každý míru přesnou a kvotu svou.
Nejvyšší štít ze všech hory, ten nejhlubší sráz,
tak jak to leží,
všechno se měří.
Můj dům,
můj hradat, můj klíč i můj stůr,
je stí,
má,
co má mít jen já,
kdo ví.
Kolikrát ruce tvý svírám,
kolikrát tepem tým ráda dýchám.
Stejně nikdo nespočítá,
kolik v nás dvou se lásky skrývá,
kolikrát o to pát zbývá.
Snad znáte nejstarší chrán, je to nejmenší zvěs.
Nejdelší román,
největší korál,
může být James Bond, co nedá se splés.
Ještě jinak nedá,
může si odvést.
Můj dům,
můj hradat, můj klíč i můj stůr,
je stí,
má,
co má mít jen já,
kdo ví.
Kolikrát ruce tvý svírám,
kolikrát tepem tým ráda dýchám.
Stejně
nikdo nespočítá,
kolik v nás dvou se lásky skrývá,
kolikrát o to pát zbývá.
Proč v nás tak krásně zní a právě nám svou sílu dává,
proč právě k nám se snáší dám.
Kolikrát ruce tvý svírám, kolikrát
tepem tým ráda bývám.
Stejně nikdo nespočítá,
kolik v nás dvou se lásky skrývá,
kolikrát o to pát zbývá.
Kolikrát ruce tvý svírám,
kolikrát telem tým ráda bývám.
Stejně nikdo nespočítá,
kolik v nás dvou se lásky skrývá,
kolikrát o to pát zbývá.