Nezvíkej,
že zůstanu sám,
že není to láska,
že podejít vám.
Nezvíkej,
že nejsem to já,
kdo líbat tě smí,
kdo smítě mi dá.
Chybíš mi,
vůbec nevíš jak,
verty i tvůj úsměv,
no jak lopí zrak.
Chybíš mi,
za kým jiný mám jít,
když ty si tak rázka s nerou chtěl bych být.
Chybíš mi,
je to co čekám, že jednou řekneš ty,
dál už nebudu sám.
Chybíš mi,
snad řekneš to dřív,
než odejdu spát, pak bude mi líp.
Nezvíkej,
že zůstanu sám,
že není to láska,
že podejít vám.
Nezvíkej,
že nejsem to já,
kdo líbat tě smí,
kdo smítě mi dá.
Chybí mi,
tvá ústa co líbám,
máš nejkrásnější jouty ze všech tů.
Já nechci být sám,
a jenom se dívat,
při s tebou bloudit v krajině snů.
Chybíš mi lásko,
vážně syne,
já nemám vůbec koukat se po jiny.
Díváme se na sebe a jsme si tak blízko,
jítáme spolu,
ty jsou to i nízko,
všechno je mi v pohě,
jen když jsi se mnou ty a bez tebe snem,
jako ryba bez vody.
Já musím ti říct,
že tohle není zázka,
nenech mě jít,
tohle je láska.
Nezvíkej,
že zůstanu sám,
že není to láska,
že podejít vám.
Nezvíkej, že nejsem to já,
kdo líbat tě smí,
kdo smítě mi dá.
Nezvíkej,
že zůstanu sám,
že není to láska,
že podejít vám.
Nezvíkej,
že nejsem to já,
kdo líbat tě smí,
kdo smítě mi dá.
Nezvíkej,
že zůstanu sám,
že není to láska,
že podejít vám.
Nezvíkej,
že nejsem to já,
kdo líbat tě smí,
kdo smítě mi dá.
Nezvíkej,
že zůstanu sám,
že není to láska, že podejít vám.
Nezvíkej, že nejsem to já,
kdo líbat tě smí, kdo smítě mi dá.