kulturnej,
vedeckej,
ale ani v štátnej sfére.
Československá vzájomnost žije
a bude se dálej prehlbovat a rozvíjat,
protože dostala nový rámec a nové impulsy.
Krvý Němec, jipolák, rozdělý Čechoslovak,
naučený mluvit, jak mu narost zobak.
Když jsem se narodil, byl prezidentem Husák,
v té době bohl Černobyl a zatajil to.
Pro naše rodiče volák v modě mrkvače rohlák,
v moci KS, a diktoval jim.
Po revoluci převlekali,
kábat byl jsem,
baby boy,
ale začínal jsem chápat.
Republiku rozbili,
debily,
jsme si dobili,
bo byli opilí,
jste moci,
to se chopili.
Naše vlády se potopili,
aby vznikly nové státy,
jako floty.
Slovensko a Česko,
Slovensko a Česko,
zůstali jsme sami,
každý hledá svoje místo.
Sice rozdělili státy, ale furt to máme blízko.
Bratr a bratr jsou věrní, jako psisko.
Historie pálí, ale neuhasí jiskru.
V roce 89. ve východní Evropě vřelo.
V Polsku byla ve vládě Solidarita,
padla berlínská zeď,
a 17. listopadu to bouchlo i u nás.
Pojďte s námi! Pojďte s námi! Pojďte s námi!
Narozený v roce při odporu vůči režimu,
demonstrace v městě na místě plném zločinu,
hledali se ti, kterým by se to dalo znavinu,
cinkalo se kričem, abyste zvolili hrdinu.
Brutalita státu, protože hlasy lidů vadí mu.
Vlna protestantů zlikvidovaná za hodinu,
a pak svoboda tisku.
Konečně to mělo jískru,
nemusel se zbat toho,
co vyšlo z tvého písku.
Děti venku jsou na písku,
převrat využitý k cisku.
Komanči jsou pryč, snaží se mít plnou misku,
i když rozdělili tnemě, stále zůstává to v nás.
Hranice jsou mezi náma,
ale ne nech se tím zmást.
Dokážem se podporovat jako jeden silný hlas.
A když spojíme své síly pozad,
nechtím běhám rás.
Dále přistoupili na to,
že prý na to je nad vlatojím.
Dařilo se všechno, druzí pocitili vlato.
Já už v sobě cítil motor,
proto zvolil jsem si moto.
Svou cestu vlastní týle do hlavy si vtiskovo to,
takže toto.
To byla moje krize a tak proto.
Jsem nechtěl žít dnes mlze a tato.
Do vás byla silná krize, takže na to.
Vám v seru hodlám zmizet.