Pro samou válku si král nestih všimnout,
že draci se vrací do království
a s nima zpátky jde strach,
že i hrdinové zvrací
a v křoví se ztratil i poslední z nich.
Lidhov mě prchá do letních destinací,
král vidí,
že ptací ho nevytrhnou.
Můj, ty smutku,
a komu já dám tu práci?
No,
pobíd hejno,
draků není samosebou a týdny teskně v trochu být rubači pláče.
Lid,
že letí drak,
drak velký tak, že vrhá stín na celé království,
kde hrdina zpí,
sympatický
se žrádí.
Když vidí tu spoušť a znovu zváží situaci,
a už důší, že se sluší vydat prohlášení,
jenže kde teď jsou všichni lojální rádci,
co by mu spíchli něco k vytroubení.
Když království úpí,
jsou všichni rádci v meditaci,
kde čekají, až se hřev dějem stiší.
V padnice napíše král normost ranného frustraci,
v níž vyjeví lidu, co lid dávno ví,
a týdny teskně troubí trubači pláče.
Lid,
že letí drak,
drak velký tak,
že vrhá stín na celé království,
kde hrdina zpí,
sympatický
se žrádí.
Lid,
že letí drak,
drak velký tak, že vrhá stín na celé království,
kde hrdina zpí, sympatický se žrádí.