Když se to nezapomínalo,
to bylo však ten čas,
kdy ho boul rádce toulal.
V křivoláký stezce,
co za obzor vedl,
co za obzor vedla snad,
jak častokrát já smutný zkazky slíchal.
A trpký smích tu láka,
když měl spát,
čas pot a slzy na tu stezku dýchal.
Na tu stezku dýchal,
však pro něj to byl svět,
co měl tak rád.
On tu láckou,
tu svobodu vždy míval,
a volnost cesty nechtěl nikdy vzdát.
Děkněte nám,
proštrem už nešel zpátky,
ten oheň neuvidím,
na kolejí krev zabíj.
Posud ho vzal,
možná do věčný dálky,
jen ve vzpomínkách zazní jeho smích.
Děkněte nám,
proštrem už nešel zpátky,
ten oheň neuvidím,
na kolejí krev zabíj.
Posud ho vzal,
možná do věčný dálky,
jen ve vzpomínkách zazní jeho smích.
Děkněte nám,
proštrem už nešel zpátky,
ten oheň neuvidím,
na kolejí krev zabíj.
Posud ho vzal,
možná do věčný dálky,
jen ve vzpomínkách zazní jeho smích.
Řekněte nám,
proštrem už nešel zpátky,
ten oheň neuvidím,
na kolejí krev zabíj.
Posud ho vzal,
možná do věčný dálky,
jen ve vzpomínkách zazní jeho smích.
Jen ve vzpomínkách zazní jeho smích.
www.hradeckesluzby.cz