Už zase je mi velko město těsný
schovávám tvář za brýle
Clarka Kenta
Myslím na paralelní vesmír
kam když vyrazím
stres hned bude ten tam
vždyť jen co odjedu
kousek od města
Superman smí se zase ze mě stát
Už od pondělí bývám bez nálady
v úterý lezu nervozy tou posti
a ve scedu si nevím rady
vědomej si svý závislosti
všech než tvrdky těším se jen napátky
kde na svou chatu můžu jetzpátky
Má chata můj hrad
místo co mám rád bez výhrad
má oáza zapomnění
když svět kolem vcajku není
Má chata můj hrad
písek na němž můžu si hrát
Svobody o strůvek v lochu kde jsem volnej aspoň trochu víc než je
normální za všední dny trochu víc než je normální za všední dny
Opouštím metropoli a sní i svou roli co hraju v týdnu
tady nemá váhu žádnou vždy tady můžu být tímkoliv tím
cítím se být pod fasádou šerifem či třeba lovcem mamutů
co ve mně tím vím že najdu tu
Má chata můj hrad
místo co mám rád bez výhrad
má oáza zapomnění když svět kolem vcajku není
Má chata můj hrad
písek na němž můžu si hrát
Svobody o strůvek v lochu kde jsem volnej aspoň trochu víc
než je normální za všední dny trochu víc
než je normální za všední dny
civilizace zdá se co by kamenem při blížším pohledu
je ale spíš v dáli a rádi tu na ní zapomenem
a co tam hoří tady nás nepálí a pak celý víkend spíráme sílu
na cesty zpátky do svejch exilů
Má chata můj hrad
místo co mám rád bez výhrad má oáza
zapomnění když svět kolem vcajku není
Má chata můj hrad
písek na němž můžu si hrát
Svobody o strůvek v lochu kde jsem volnej aspoň trochu víc
než je normální za všední dny trochu víc
než je normální za všední dny
Má chata můj hrad