Nemůžu ti dát, co v sobě nemá
A ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizíte stíny,
možná jsem jílen,
všechno to může mít
A zmizíte stíny,
čekáme chvíli,
neskleně věn království
Někdy přijdu já a někdy ty
Snažíme se vášnivě plnit svý krátí životy
Jsou to vzpomínky,
co pálí,
něco nejde vrátit,
čas se krátí,
život jeden
Pak tmá nic, schovejte komedie
Není proč si lahát,
není zlí si přiznačit,
spolu chcem jenom spát
Jsem slabý kasanova, v ústech praskaj slova
Co jsem opustil, marně hledám znova
Roky jsem snídal lásku, která mi teď hoduju svrk
Nebudeš poslední a nebyla jsi ani první
Miluji vášnivě,
neznámé,
no přesto cítím,
že mám všechno ráno a odhalí to chyby,
nejde zapomenout
Tak se tě ptávám,
jako bych znal celý život,
myslim to upřímně,
trvá to hodinu dvě
Pak je to pryč a já dýchám,
kocovinu ulice nasáklej potom nás dvou
To je ta katarze
Nemůžu ti dát, co v sobě nemám
A ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizíte stíny,
možná jsem i lym,
všechno to může mít
A zmizíte stíny,
čekáme chvíli,
neskvědě věn království
Daj se haláli, Paul, proč pořád řešíš stahy?
Možná protože jsi s nima, nevím, kámo, rady
Někdy mám v sobě tolik nemocí,
co vém mě žnou Je jich tolik,
že se do nich můžu ponořit a plouf
Chtěl bych jeřít světu,
ono to tak lehce nejde,
polknu další tesknej týden,
víš,
co právě teďka cítím,
baby
Praha se mi občas jeví jako dáma studená a cezímám tě ve snech,
přesto vidím,
že mi stále někam jezíš
Vím,
že jsi doma v dále,
chtěl bych být teď s tebou,
jen bychom si smáli,
světlo je dámno jinde,
tak rozdávám tmů
Víš,
mají na mě taky už pár tučných záznamů,
naše sny jsou další dobu naše vítězství,
skutečná emoce v tom skleněným království
Rád bych teďka věděl,
jak si na tom asi ty,
jestli jako já sama vyrážíš do země
Nemůžu ti dát, což sobě nemám
A ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizíte stíny,
možná jsem mýlý,
všechno to můžem vít
A zmizíte stíny,
čekáme chvíli,
na skleněným království
Na posledný den k nubě dům,
ok,
řekl jsem,
vím,
končívá to s exem
My když se říkáme,
že nechcem,
podlíháme tomu lehce,
tak trochu snad se mý v těch věcech
Takhle to nejde přece,
nejdřív plameny,
ktej se mi vpalují,
tisná mení do těla a dlaně mi,
i když nic nezměním
Nejdřív plameny,
pak jdu se lepří potop a nešlo to rozmotat,
řekl jsem stop a začnu od znova
Dej žaví jiným,
jdou lice pořád stejný emoce a my dva jako na začátku,
i když po roce
Nikdy mám pocit,
když je to byl jen sen,
na skleněným království,
kterým jsem byl jen uvězněn
Nezbořil se svět,
jen se teďka budím sám,
jen každý ráno chvíli trvá,
než ten smutek překonám,
ale jdu dál,
pamatuj,
ale jdu dál
Nemůžu ti dát, co v sobě nemám
a ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizí ty stíny,
možná jsem mýlý,
všechno to může mít
A zmizí ty stíny,
čekáme chvíli,
na skleněným království