Tančím jen se svým tělem
a zkouším sám k sobě vzplanout.
Syntheticky přec neumělé
seznámím svou levou část s pravou
chvíli se míjí
a nad nimi vzduchem
zplývaje kroužím jak orchideje.
Už jsem si blízko a pomalu tušíme,
mám v sobě dotyk a to ticho,
co se chvěje.
Už vím,
co se děje,
už vím.
Cítím ty slzy,
ty vody,
co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod zasou.
Cítím ty slzy, ty vody, co samy jsou,
znáší mě z kapek potů.
Vypáry až k nebi, někam ke stropům,
tam v blhu se srazím
a v roze sněžení
svou touhu zmrazím a světlo v tmu změním.
Pak v divadle stínů sám v hlavní roli
jsem zároveň divák,
co nadšeně tleská a vnitř ho bolí.
Že v peřejích peřin
a průsvitných snech
jsem vrahem vteřin,
umírám ve sklech a tajím dech,
tajím.
Cítím ty slzy,
ty vody,
co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod zasou.
Cítím ty slzy,
ty vody,
co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod zasou.
Cítím ty slzy.
Cítím ty slzy.
Cítím ty slzy,
ty vody,
co samy jsou,
s úsměvem umřou mi pod zasou.
Cítím ty slzy.
Cítím ty slzy.
Cítím ty slzy.
A to mě mrzí.
A to mě mrzí.
A to mě mrzí.
A mrzí.
A mrzí.
A mrzí.