V pravý poledne otevřu okynice, rozrazím dveře
a rozbiju petlice, jenom pojď dál,
jenom pojď polednice.
V
pravý poledne rozdělám malou vatru z naší
postele a vylezu si na trůn v zahradě sledovat,
budu tobě snění.
To,
co odhalí plameny je víc,
než jsi mě kdy dala,
starý mlínský kameny budou mít pořád dál,
až schoří poslední stavení vítr,
co se tunál o dva nezbytky popelá.
V pravý poledne posolím naší zemi a olej do studny,
už je to vyřízený,
počítej do pěti,
než zkusíš se nadechnout.
V
pravý poledne naházím nahromadu,
všechno,
co máš rád,
odběním tvojí zradu,
slunce je vysoko,
nesmím se ohlédnout.
To,
co odhalí plameny je víc,
než jsi mě kdy dala,
starý mlínský kameny budou mít pořád dál,
až schoří poslední stavení vítr,
co se tunál o dva nezbytky popelá.
To,
co odhalí plameny je víc,
než jsi mě kdy dala,
starý mlínský kameny budou mít pořád dál,
až schoří poslední stavení vítr,
co se tunál.
To,
co odhalí plameny je víc,
než jsi mě kdy dala,
starý mlínský kameny budou mít pořád dál,
až schoří poslední stavení vítr,
co se tunál.
To,
co odhalí plameny je víc,
než jsi mě kdy dala,
starý mlínský kameny budou mít pořád dál,
až schoří poslední stavení vítr,
co se tunál o dva nezbytky popelá.