Raním vlakem jezdím dlouhá léta
v zimě, v létě, v každém počasí
postávám na pátým nástupišti
než si to ten sourák přihasí
jen roze spalí průvočí pár chlápků se sny na očích
na aktovce začnou karty hrát
za oknem kraj ujíždí tím svým tempem hlemíždím
kolem bolí a pasoucí se stát
koukám jak celá země vstává
a připadám si jak ztracený syn
já ten obraz dál v srdci přechovávám
než-li noc na celý kraj položí svůj stín
to jsem já tvůj znovu nalezený syn
jedem kolem míst tých spících domků
kolem starých aut a továrních hál
mávají nám květy jarních stromků
proč jsem svých dřív už nevšímal
na každé další zastávce ti co jezdí denně
do práce navzájem představit se nemusí
jen hlavou kývnou napozdrav a tak jaká
že dobrý mrav první cigaretu zadusí
koukám jak celá země vstává a připadám si jak ztracený syn
já ten obraz dál v srdci přechovávám
než-li noc na celý kraj položí svůj stín
to jsem já tvůj znovu nalezený syn
předali nám cestou jeden wagon spoždění jsou vždycky zbytečná
kása myčte přes ramenoznovin za chvíli se blíží
konečná už je tlačenice jak má být i průvočí
jsem musel probudit chlápkové už nemají kde hrát
jen za oknem kraj ujíždí tím svým tempem
hlemíždím kolem polí a pasoucí se stát
koukám jak celá země vstává a připadám si jak ztracený syn
já ten obraz dál v srdci přechovávám
než-li noc na celý kraj položí svůj stín
koukám jak celá země vstává a připadám si jak ztracený syn já ten
obraz dál v srdci přechovávám než-li noc na celý kraj položí svůj stín
to jsem já tvůj znovu nalezený syn