Jsem rozhořčen tím bezprávím,
že jsem se vězněm stal.
Já vím.
Bez soudu bezuvítané,
hned jste mě potrestal.
Já ne.
Chci odvézt odtud sestru svou.
To není věcí jen nás dvou.
Já zachráním ji před skázou.
A v čem ta skáza věří ve tvé mysli chodé?
Prosím,
promluv, Florent.
Mě chránit vůbec nemusím.
Na hrdle nenocíš.
Jsem šťastná s knížetem.
Teď víš.
Teď víš.
Chceš hříšně hříšný život vést.
Chci svýmaške hvězdám se v ném.
Tak jest.
Tak jest.
Máš pojem, co to znamená.
My víme, co to znamená.
Jsi šílená,
jsi šílená,
snad pouze láskou šílená.
Sestrov, zbuď se, stůj, co stůj.
Pochop, kdo je kníže tvůj.
To on se se zlou mocí s dáblem správ.
Žádný šlechtic, ale vrah.
Tak dostě kmaška rád.
Já
tě zabiju a rád.
Doufám.
Teď kníže není o zbrodě.
Právem padlých, právem práv.
S kým máš tu čest, ty chápeš, málo je.
Sám si znapsal epitaf.
I
sestry své se navždy zbav.
Jak to, že ty jsi živ a zdrav.
Díky bohu, ty jsi živ a zdrav.
Já jsem nesmrtelný,
bědný,
nesmrtelný.
Tím,
co stáv sebou.
Tím, co stáv sebou.
Hned jak smrtelný jsem já.
Snad pouď, jen dočasná je zákoná.
Ten, kdo s vírou dokoná,
se smrti neděsí.
Závno smrt mě neděsí.
Teď se sejdem v nebesí.
Znáš, co je v nebesí.
Nestro nedbej zlých slovník.
Řešit z lásky není hřích.
V tom marném žití odvěkem, marném, dráhlorem,
Marném,
dráhlorem, nestojí za to být jen člověkem.
Nešpít lidským tvorem.
Tak vy svobod svou, lorelář.
Hledáš,
morně hledáš,
tam jí ztem noc pozveš,
kde je raj.
A se tý tak spavile,
stiskni prst a padla neba tvá,
má se vznes jak anděle.
Teď Ďável sám je tvůj pán.