Já nechci žít!
Dracula,
vstaň,
než se v tmách rozední,
tvou duši dnes čeká soud poslední.
Ámen!
Jenom žádné smilování,
tvůj křik strach by nenáhání.
Mykat budeš, satanáši!
Záž se zprávem špatně znáší!
Ty, kdo jsi mi život vzal,
ty si nepřijímou mou obžálu,
nepřijímou,
jak těžce ranil s duši mou,
duši mou.
Ve výhni pekelé, ač pupír navždy zgine,
i zlo je smrtelné, jen nahratí je jiné.
Věř, bratře, že z nás, dospělých,
a svých ideálech na svých přátelích,
dopustí se téměř každý, aspoň takhle malý, katr,
obyčejné vraždy.
Ty!
Ty jsi proti bohu s mnem všem snál,
hej ty tam,
proč jsi mě,
srd věřící,
nech sprstelnost půjčil,
a když mě tím odsoudil k mám,
mou sestru poskurnil tvůj dráv,
právej klent byl zeměn sám,
krtekla proudom,
kam jsi šlál,
dopust mi,
hej ty tam,
srd všem.
Proč mé jméne tekel,
splatím dáň,
skončíš na mě pekel,
tak se stáň.
Střílet židy ani děti nikdy jsi nenařídil,
ač jsi vraždil po staletí,
byl jsi vlastně břídil,
jinší mašry znám.
Díky za ten hlas,
co řek mi slova sladká,
převlek poplet vás,
teď už mě bez pozádka nebudete chtít,
nejsem ta pro ní štělste žít.
Přeláháme dalhá,
mysli chore,
a to mě nejvíc bolí,
jenom milovat,
pravdu lore,
a zvázek jakýkoliv mě se nenabíj,
nechci už dát, nejsem ta pro ní štělste žít.
nejsem ta pro ní štělste žít.
nejsem ta pro ní štělste žít.
Pust tedy slunce do téhle cely,
paprsky ať mě sežhnou,
uť náš tým spohem právdu lor.