Tak to vědím jako včera,
i když se cekola mění.
Upadlo ostrych jako pěna,
kde je nevinnost těch dětí.
Hlavně se brácho nebát,
i když cítíš těle chvění.
Co neulovíš, to nemáš.
Je hrozný jak to letí.
Asi to začalo, když chaos nahodil planetu opět.
Startovala puberta a party s magneťáku.
Koho by to napadlo, když jeli jsme ty sloky,
že jednou naše slova budou půjštět do repráků.
A o pár týdnů později už prosím doma mámo.
Oči pade na divadlo v místním kulturáku v střech.
A sedm lidí řídí se jak klave na favoritem
s technickým na hiphop dožďáru.
A máma nemá páru, kdepak teď to slyší?
Po třinácti letech ticha není už co schývat.
Osudu prej neporučíš, pokud chce tě zničit.
A já děkuji obohu přes ty úlety, že ticha...
Což víš,
jedno přijde jdem.
Přijde jdem.
A dál necháš máku plout.
Necháš máku plout.
Změníš to všechno kolem v dým.
Kolem v dým.
Vrátíš se zpátky za tou svou.
Za tou svou.
Prostě jsem cítil někde v tostnách,
že ty rýmy musí ven.
I když člověk rychle roste,
drží se to pevně v něm.
Wu-Tang, Looney, Sloop, Troop a Dre.
Lyric derby, repertoár, metři punky z net.
A nemůžu vymazat hudbu, kterou v sobě nosím.
I když každej máme v sobě asi trochu jiný noty.
Stačí deset seřen,
vítru vidíš všechno,
co si prožil.
Život má s ním melodie, není o tom pochyb.
Spartulu na kéru.
A víš, že v pametán si ty.
Bum beb,
že ne s jídleštěm,
ty kluky směrem zůru.
A jedno jestli posloucháš teď trochu jinej šálek.
Hudba je jak obraz, vždy půjde o kontúru.
Tak to věděm jako včera.
I když svět se kolem mění,
opadl ostych jako pěna.
Kde je nevinnost těch dětí?
Hlavně se brácho nebát.
I když cítíš,
že lech mění,
co neulovíš,
to nemáš.
Je hrozný jak to letí.
Vždyť víš,
jedno přijde den.
A dál necháš váku plout.
Změníš to všechno kolem v dým.
Vrátíš se zpátky za tou svou.
Vždyť víš,
jedno přijde den.
A dál necháš váku plout.
Změníš to všechno kolem v dým.
Vrátíš se zpátky za tou svou.
Můžeš cít sebe víc,
bylohus,
buhde lít,
ale dne včerejší už nevrátíš.
Můžeš cít sebe víc,
bylohus,
buhde lít,
ale dne včerejší už nevrátíš.
Můžeš cít sebe víc,
bylohus,
buhde lít,
ale dne včerejší už nevrátíš.
Můžeš cít sebe víc,
bylohus,
buhde lít,
ale dne včerejší už nevrátíš.