Možná je neveřele, ale dneska už to ví
Ti, kteří jí uchopili, sází pořád na to svý
A rostou mezi lesem, mezi kopci různých míst
Důkazy o tom, jak se člověk může plnit sny
Hudba je nekonečná inspirace na příčny
Od Prahy do Ostravy všechny cesty vedou k ní
Všechny lidi kolem tebe rázem jsou ti blíž
Celý roky zpátky domů, niž tý město spí
A já nebudu se bát o to,
co má být Stejně to,
co v sobě mám,
mi nemůžeš vzít
Proto myslím,
dýchám dál,
než se změním v prach Ten,
kdo v noci umírá,
nemá zrá na strach
Víš,
ten život není jenom easy,
víš,
žijeme ho pro ty výzvy,
víš
Ale nejde jenom mířit,
pokud stojíš většin nahoře,
tak můžeš pádat zvíř,
všem stín Mám nekonečně nohopodo,
co s tím,
díš ráno obouvám se do bod,
co vím Kolik rozdám toho druhým,
než najdu v sobě odpovědi,
jak na konce druhý A můžu,
nebo taky musím,
a můžeš,
pokud kolem tě to dusí A můžem,
pořád dělat ten,
co umím,
mám nekonečně otázek,
co neodpoví Rony
Tak hledám,
a dvěně mě to nutí,
cože jo,
co píšu,
co píšu,
to umím,
co říkám,
to mám,
a nebo mít musím,
a i když to neznám,
tak jednou to zkusím
A já nebudu se bát o to,
co má být,
stejně to,
co v sobě mám,
mě nemůžeš vzít
Proto myslím,
výchám dál,
než se změním v prach,
ten,
kdo v noci umírá,
nemá zrá na strach
oooooh
A já
nebudu se bát o to,
co má být,
stejně to,
co v sobě mám,
mě nemůžeš vzít
Proto myslím výchám dál, než se změním v prach
Ten kdo v noci umírá, nemá zrá na strach
A já nebudu se bát, o to co má být
Stejně to co v sobě mám, mě nemůžeš vzít
Proto myslím výchám dál, než se změním v prach
Ten kdo v noci umírá, nemá zrá na strach
Úóóóóó