Tu noci jen tvůj dům stále svítí,
v lívněm shází strážný angel tvůj.
Křídla ztrácí láska, on to cítí,
cítí za tvůj prázdný dům.
Touží jít za stínem
výlých vládů,
touží jít a bíru vrátit v nám.
Dávno touží vrátit zpátky křídla ptákům,
touží prý být sám.
Dím nad místem mým,
zdá se jak stín,
stín jeho křídel.
Sám zůstal jsem stát,
jen poslouchám.
Vím,
už dávno vím, že půlnoc má svůj vlastní příběh.
Spí,
když město spí,
tak já už vím,
že sny ho zklamou,
hvězdy být rzáší.
Půl noci jen tvůj dům stále svítí,
v lívněm shází strážný angel tvůj.
Křídla ztrácí láska,
on to přítí,
přítí znát tvůj prázdný dům.
Znát tvůj prázdný dům.
Snad se ti to zdá.
Sních už padá, sních,
sních v ulicích,
sních z jeho křídel.
Prý
už chce žít sám ten angel můj.
Prý
nechce už lhát,
tak jako já.
Chce městem bloudit sám,
teď chce být sám.
A já už vím,
že vrátí se k nám,
že se k nám zase vrátí.
Touží jít za stínem bílých mágů,
touží jít a bílu vrátit nám.
Dávno touží vrátit zpátky křídla ptákům,
touží prý být sám.
Touží jít a bílu vrátit nám.
Dávno touží vrátit zpátky křídla ptákům,
touží prý být sám.