S otázkou já ráno vstávám,
stále stejnou naivní.
Když se láska láskou stává,
čím den ovlivní,
když zní.
Nechám
lásku znít,
je v ní bůřka, je v ní klid.
Já nechám ji hrát,
její zvláštní prstoklad má řád.
Ten řád tajný od věků,
tajný jak chrán a stéků.
Co nám nedá spát,
kdy je
vzlet a kdy je pát, chci znát.
Dál jen,
ať nám láska zní, dál jen,
ať je tu s námi.
Ať moc má, všetěn zkázel vítězný,
prožitý ať stála je.
Ať stála je,
jak jsou hvězdy,
dál,
ať dál
láska prosvítí.
Náš den,
ať sem stí,
tajemstvím dál jen.
Láska může tnu dát děj,
může smít i bez nás,
může smít i bez naděj.
Co chcem, může si brát,
nemám důvod tou
vzdát mít rád.
nemám důvod tou vzdát mít rád.
Dál jen,
ať je tu s námi,
dál ať moc má,
všetěn zkázel vítězný,
prožitý ať stála je.
S láskou zprůsit mít,
v ní je věčný bod záchytný,
láskou ať každý den zní.
Je láska bezmezná,
ať jen dál je záhadná,
ať má úctu horských štítů,
ať je
víc než vítězná.
O je dál,
ať dál láska staví v nás,
v nás k nám,
ať sem stý,
ať sem stý tajemstvím.